Měla ideální ale prázdný život, avšak nakonec našla naplnění

Jmenuji se Kristýna a ráda bych Vám řekla o tom, co pro mě Bůh udělal, a proč v něj věřím.

Vyrůstala jsem ve skvělé a milující rodině, která mě přijímala. Vždycky jsem se dobře učila a vlastně jsem měla téměř ideální život.

Ale přesto jsem měla v sobě takovou touhu zjistit, proč vlastně jsem tedy na Zemi.

U nás v rodině se o víře moc nemluvilo. Vždycky mi byla dávána volnost se rozhodnout. Bralo se to jako něco intimního, o čem se prostě nemluví.

Když jsem ještě byla na základní škole, rozhodla jsem se, že začnu hledat tu „pravdu“.

První, co jsem udělala, bylo, že jsem zamířila do kostela a chtěla jsem se dozvědět pravdu tam. Ale tam jsem zjistila, že je to jen formální, a to mi nevyhovovalo, nerozuměla jsem tomu, proto jsem si řekla: „Tak asi to není pro mě. Asi mi to nemá, co dát.“

Rozhodla jsem se obrátit jinam. Začalo to docela nevinně zájmem o homeopatii a přírodní medicínu, ale postupem času jsem se více a více propadala do magie a do okultních věcí, a to všechno proto, že jsem se snažila zaplnit to prázdné místo ve svém životě. Toužila jsem po něčem větším.

Za ty roky vlastně nebylo nic, co bych nevyzkoušela, ale nic z toho mě nenaplnilo tak, jak jsem chtěla.

K tomu jsem ještě po zklamání ve vztahu začala bojovat s mentální anorexií. Nějakou dobu to se mnou bylo opravdu vážné. Neměla jsem menstruaci, vážila jsem asi 45 kilo a okolí se mě začínalo bát, i když já sama jsem si to nikdy nechtěla připustit.
Ale jednou když jsem se na sebe dívala, jsem se uviděla taková, jaká jsem. Hubená, plná zdravotních problémů a taková sklíčená.

V ten moment mi došlo, že nechci zemřít. Ani jsem to nemusela vyslovit nahlas, ale už jenom ta myšlenka stačila, že jsem cítila, že se mě něco dotklo a že mě zalilo takové zvláštní teplo.

Začala jsem se pomalu přijímat taková, jaká jsem. Pomalu jsem byla z té mentální anorexie vysvobozená a vyléčená. To byla úžasná věc, která se mi stala.

Po pár letech jsem se dostala na křesťanský anglický tábor, kde jsem poprvé slyšela o tom, že s námi Pán Bůh chce mít vztah. Že to není o nějakých pravidlech a zákazech, ale že je to o tom, že Pán Bůh se rozhodl mít osobní vztah se mnou.

To bylo pro mě osobně něco naprosto revolučního. Ale trvalo mi další rok, než jsem se rozhodla to vzít s Bohem vážně a vstoupit do toho vztahu.

To bylo na anglickém táboře ve Valašském Meziříčí a tam jsem se rozhodla jít do toho vztahu s Bohem naplno.

Od té doby bych nikdy neměnila. I když je to mnoho let, i když můj život není růžový, i když tam jsou problémy, i když jsou tam věci, které nejsou ideální, Pán Bůh mi dává radost, dává mi jistotu.

A především to místo, které bylo prázdné v mém srdci, ta díra, která tam zela prázdná, ta je plná, zaplněná, a to už nic nemůže zvrátit.
Pán Bůh mi dal skvělého manžela, dal mi skvělé miminko, které se má brzo narodit, a dal mi hlavně naději a radost do života.

A platí to úplně pro každého, není to pro někoho vyvoleného, pro někoho speciálního, ale je to úplně pro každého. Takže se toho nemusíte bát. Rozhodnutí pro Boha je opravdu jediná věc, která mi pomohla a která, věřím, že nikoho nezklame.